„Člověk dostal od svého Stvořitele dar svobody. Svoboda však má svou cenu. Svoboda neznamená svévoli. Neexistuje svoboda bez vázanosti. Člověk je odpovědný sám za sebe, za svého bližního a za svět. A zodpovídá se přímo Bohu. Ve společnosti, ze které se vytrácí zodpovědnost, zákony a svědomí, jsou ohrožovány základy lidského života.“ sv. Jan Pavel II, Nebojme se pravdy, Zvon, Praha 1997, 33
Blíží se 17. listopad „Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva“. Je to den, který je úzce spjat s událostmi naší národní historie a to jak s těmi v roce 1939, které již sotva kdo osobně pamatuje, tak s těmi v roce 1989, které naopak pamatují mnozí z nás, a které zrodily dobu a společnost, kterou dnes prožíváme.
První ze zmiňovaných událostí vedly k tomu, že jsme dali světu podnět k vyhlášení „Mezinárodního dne studentstva“, který byl vyhlášen v roce 1941 a v této nelehké době je myslím víc než symbolické, že se právě od tohoto dne u nás alespoň částečně obnoví prezenční výuka ve školách.
Druhá ze zmiňovaných událostí (v návaznosti na první) přinesla souznění a soudržnost většiny národa v odporu proti útlaku a především v naději na svobodnou a lepší budoucnost.
Současná situace námsice znemožňuje se 17. listopadu sejít na náměstích nebo při společných kulturních akcích, ale je důležité na tento významný den nezapomínat. Připomeňme si společně s Festivalem svobody hodnoty, které sametová revoluce postavila na první místa motivů jednání většině národa – vzájemná ohleduplnost, sounáležitost, pospolitost a solidarita. Vždyť to jsou právě ty hodnoty, které potřebujeme všichni a to nejen v dnešní v době. R. Moskva
Fyzicky se sejít nemůžeme, ale duchovně jistě ano – zapalme za oknem, na náměstí nebo na místech spojených se sametovou revolucí svíčku, jako symbol naděje a připojme se v době od 16:40 (tedy v čase kdy začal pochod studentů z Albertova 17.11.1989) k duchovnímu mostu modlitby za svobodu, demokracii a náš národ. Naše propojení potvrdí i nejstarší online technický nástroj – zvony kostela, které se rozezní symbolicky v 17:11.
Kdo, když ne my? Kdy, když ne teď?