Duchovní správa římskokatolické farností Žamberk a Slatina nad Zdobnicí
Již tradičně zveme všechny děti, místní i přespolní, na letní tábor, tentokrát s tématem Hrdinové Divokého západu, který se uskuteční v termínu 17.-24. srpna 2025 v táborové základně u obce Svratouch v krásné krajině CHKO Žďárské vrchy. Těšit se můžete na podsadové stany, spoustu dobrodružství, hry v přírodě, tvoření, westernový Saloon, střelbu ze vzduchovky, Bang! turnaj a samozřejmě táboráky s kytarou. Zažijte Zlatou horečku spolu s námi! Přihlašování je možné do konce dubna pod odkazem níže.
V předposledním týdnu letních prázdnin se v malebné krajině Žďárských vrchů uskutečnil letní dětský tábor pořádaný naší farností. V neděli 18. srpna dorazilo do táborové základny ve Svratouchu u Hlinska 44 dětí a 13 organizátorů. Společně se vydali na dobrodružnou cestu po stopách pilota, známého z příběhu Malého prince, který se ho nyní snaží znovu najít. Děti musely během svého putování najít několik postav, které jim postupně předávaly cenné indicie – setkaly se s liškou, výhybkářem, obchodníkem, hvězdářem, a nakonec s hadem, aby na konci cesty objevily samotného letce.
Pojďme ale hezky popořádku. V neděli se děti ubytovaly v podsadových stanech, navzájem se seznámily a rozdělily se do čtyř týmů, které si vybraly originální názvy: Hašlerky, Pouštní lišky, Nakřáplá kuřátka a Chrochtýši. Následně spojily síly a začaly se připravovat na Tour de Sahara, dobrodružný závod, který vyžadoval nejen fyzickou zdatnost, ale i týmovou spolupráci. Večer se všichni sešli u slavnostního táboráku.
V pondělí děti vyrazily na první etapu závodu Tour de Sahara, kdy musely jednoho člena týmu nést na bobech. Závod byl však nečekaně přerušen, když se na scéně objevili pouštní bandité a ukradli klíče od závodních vozidel, čímž nás nechali uvězněné uprostřed pouště. Po banditech ale zůstala na místě tajuplná černá skříňka, díky které jsme se navečer setkali s Malým princem při čtení deníku letce. Den jsme zakončili tradičními táborovými hrami, jako jsou Noviny, Farář, vikář a Džungle.
Další den jsme se vydali za první postavou z mapy, nalezené, stejně jako deník letce, v černé skříňce – liškou. Děti ji osvobodily a na oplátku získaly první moudrou radu: Co je důležité, je očím neviditelné. Po obědě děti běhaly po táboře a jeho okolí, sháněly „potravu“ a sestavovaly potravní řetězce v rámci hry Ekosystémy. Řetězce se skládaly z různých organismů: řasa – perloočko – bělice – štika, komár – žába – čáp a oříšek – veverka – kuna. Každý živočich potřebuje pro své přežití dva o stupeň nižší. Hra se odehrávala v průběhu čtyř ročních období, kdy v každém z nich žijí různí tvorové a rostou odlišné rostliny. Každý tým si proto zvolil jednoho člena jako Mozek, který podle tabulky výskytu organismů v daném ročním období strategicky vysílal ostatní členy – Běžce – na patřičná místa podle mapy. Večer jsme společně slavili mši svatou, kterou vedl otec Jakub Brabenec, který za námi přijel z Kunvaldu.
Ve středu dopoledne děti navštívily výhybkáře. Ten jim výměnou za pomoc s jednou směnou na železnici poskytl důležité rady o dalším postupu a přidal životní moudro: Kdo jde pořád rovně, daleko nedojde. Po obědě se část táborníků vydala hledat vodu, zatímco ostatní vyráběli náramky z paracordu nebo si vyzkoušeli adrenalinovou Finskou stezku – překážkovou dráhu zahrnující podlézání laviček, válení sudů, chůzi poslepu po provázku, tahání klády a přeručkování potoka po laně. Večer si děti připravily vlastní pizzy, což představovalo nejen kulinářskou výzvu, ale především týmovou spolupráci. Za soumraku jsme si pak užili tradiční oblíbené pohybové hry jako je Trojnožka a Buldok.
Ve čtvrtek se celý tábor vydal na celodenní výlet na vrchol Devět skal, jednu z dominant Žďárských vrchů. Cestou si děti musely poradit s lesními piráty a pomoci obchodníkovi posbírat zboží rozházené po okolí a donést ho do trezoru, aniž by je zloději, kteří zatarasili cestu, „plácli“, uhodili řemdihem nebo přečetli číslo na jejich čele, což byla pořádná výzva. Za svou pomoc se děti dozvěděly, že jejich další kroky povedou ke hvězdáři, a od obchodníka dostaly speciální pilulky proti žízni. Samotný výstup na vyhlídku Devět skal přinesl pořádnou dávku adrenalinu pro děti i vedoucí. Po úspěšném zdolání vrcholu jsme zamířili do Křižánek na autobus, který nás následně zavezl přímo před obchůdek ve Svratce, kde si děti nakoupily dobroty a suvenýry jako zaslouženou odměnu za celodenní výkon.
V noci se děti jedno po druhém vydaly na cestu ke hvězdáři, kam je vedly tajemné tklivé flétnové melodie a cesta osvícená svíčkami. Hvězdář jim předal hlubokou životní pravdu: Správně vidíme jedině srdcem. Zároveň je varoval, že při hledání letce nemusí být klíčem překonání dlouhých vzdáleností nebo prozkoumání všech koutů světa. Někdy může být to, co hledáme, mnohem blíže, než si myslíme.
V pátek dopoledne jsme se společně s LatrinGirl vypořádali s pouštními infekcemi a zahráli si táborovou klasiku, populární bojovku, bez které by žádný ročník nebyl kompletní: Piráty. Odpoledne přišel čas, aby děti zužitkovaly všechna životní moudra, která během tábora získaly. Utkaly se se lstivým hadem v duelu slov a pomocí tiché pošty v lese zjistily, kde hledat letce a jak pomoci Malému princi.
V sobotu dopoledne se dětem podařilo najít ztraceného letce, pomohly mu zalít krásnou růži a zprostředkovaly mu šťastné setkání s Malým princem. Odpoledne jsme vše oslavili na putovním jarmarku, kde nechyběly sladkosti, osvěžující nápoje a nejrůznější atrakce. Na návštěvu za námi dorazili hosté ze ZZS Pardubického kraje, kteří dětem přiblížili práci záchranářů a ochotně zodpověděli všechny jejich zvídavé otázky. Celý tábor pak zakončila slavnostní mše svatá s rytmickým hudebním doprovodem.
Večer se nesl v duchu oslav a loučení. Rozloučili jsme se s rekordními sedmi táborníky, kteří letos tábor zažili jako děti už naposledy (někteří s námi strávili neskutečných 9 let!).
Na závěr bychom rádi poděkovali všem rodičům za jejich důvěru a dětem za skvělé společně strávené chvíle. Už teď se těšíme na další ročník a věříme, že bude stejně kouzelný jako ten letošní!
Za kolektiv vedoucích Lukáš Sourada
Ve středu 8. května se koná výlet na Andrlův Chlum. Tam pojedeme autobusem, odjezd je v 8:19 hod z autobusového nádraží v Žamberku, 8:22 od knihovny a 8:26 od zastávky u železniční stanice. V Ústí nad Orlicí půjdeme okolo kaple sv. Jana Pavla II. a pak směrem na Andrlův Chlum. Cestou budeme míjet kapličky křížové cesty, které vedou až téměř na vrchol. U jedné z nich si uděláme májovou pobožnost. Na vrcholu jsou různé atrakce a prolézačky pro děti, je tu i možnost občerstvení v chatě Hvězda. Kdo bude chtít, vystoupá na rozhlednu – Stříbrnou krasavici a bude se moci kochat výhledy do dálky. Zpět pojedeme vlakem s přestupem v Letohradu. Předpokládaný návrat je v 17:45 hod večer na vlakové nádraží v Žamberku. Za organizátory se těší Marie Souradová. O bližší informace si volejte na tel. 734 459 809
Ohlédnutí za SDM 2023
Obrigado! Tak se portugalsky řekne děkuji a přesně s takovým pocitem naplňujícím mé nitro sedím 6. srpna večer v letištní hale v Lisabonu a čekám na svůj let do Vídně. Obrigado Pánu za vše, co nám umožnil zde prožít. Obrigado za celý týden plný zážitků. Obrigado za všechna úžasná setkání se zajímavými lidmi z celého světa, z různých kontinentů. Obrigado za to, že nás sem mohlo přijet tolik ze žamberecké farnosti a že jsme mohli ten požehnaný čas trávit společně. A v neposlední řadě pak obrigado za to, že se tu nikomu z nás nic nestalo, nikdo se neztratil v davu, nikdo nebyl umačkán, netrpěli jsme žízní a celý týden jsme zůstali zdraví. A především obrigado za nádhernou, hlubokou a velmi silnou vigilii s papežem Františkem a za všechna jeho poselství, myšlenky a promluvy, které si odnášíme domů.
„Maria se vydala na cestu a spěchala.“ Tento citát z Lukášova evangelia (Lk 1,39) byl mottem letošních Světových dnů mládeže (SDM) v Lisabonu (anglicky World Youth Days, WYD; portugalsky Jornada Mundial da Juventude, JMJ). Jednalo se již o 16. mezinárodní setkání mládeže, která jsou určena mladým křesťanům (věkové rozpětí 16-30 let) a mají původ v iniciativě papeže Jana Pavla II. v 80. letech minulého století a od té doby se konají zhruba jednou za tři roky. Lisabon tak doplnil řadu měst, která setkání hostila, počínaje Římem v roce 1986, následovaného městy Buenos Aires (1987), Santiago de Compostela (1989), Čenstochová (1991), Denver (1993), Manila (1995), Paříž (1997), znovu Řím (2000), Toronto (2002), Kolín nad Rýnem (2005), Sydney (2008), Madrid (2011), Rio de Janeiro (2013), Krakov (2016) a Panamá (2019). Příští setkání má potom proběhnout v jihokorejském Soulu (2027).
Letošního setkání ve dnech 1.–6. srpna se podle odhadů zúčastnilo kolem 1,5 milionu lidí. Z Česka se přitom do Lisabonu vydalo 9 biskupů, kolem stovky kněží a celkem 3177 mladých věřících, mezi nimi i relativně početná skupinka nás 11 poutníků ze žamberecké farnosti. Většina z nás do Lisabonu dorazila již pár dní před samotným začátkem SDM, ale v kompletním počtu jsme se sešli skutečně až v úterý 1.8. večer. Ubytovaní jsme byli v tělocvičně jedné základní školy, kde jsme dostávali rovněž snídaně, ostatní jídla pak byla zajištěna stravenkovým systémem (scanováním QR kódu na poutnické kartě) a mohli jsme si vždycky zajít do některého z tisícovky podniků ve městě, které byly do akce zapojeny. Na výběr byla velmi různorodá strava, od tradičních portugalských restaurací přes Burger King až po benzínky a supermarkety.
Jelikož se první dny našeho pobytu zatím žádný oficiální program SDM nekonal, využili jsme je k poznávání krás velkoměsta, lisabonského pobřeží a pláží. Například úterní dopoledne jsme strávili u kláštera sv. Jeronýma, Belémské věže a památníku objevitelů, připomínajícím slavnou éru portugalských mořeplavců. Odpoledne pak bylo ve znamení koupání v Atlantském oceánu. Ochutnali jsme rovněž místní portugalskou specialitu – vynikající sladké pečivo Pastel de nata (dortíčky z listového těsta plněné žloutkovým krémem).
Večer jsme se pak přesunuli do parku Eduarda VII. v samotném srdci města na zahajovací mši sv. slouženou lisabonským kardinálem Manuelem. Poprvé jsme si tak pořádně užili davy poutníků nejen v samotném parku, ale i cestou přecpaným metrem, které na nejvytíženějších stanicích už ani nezastavovalo a zavezlo nás o pár stovek metrů dál, než jsme plánovali vystupovat. To jsme ještě netušili, že ve srovnání s programem v dalších dnech byla toto ještě poměrně komorní akce.
Ve středu dopoledne již byl pro české poutníky připravený program v Českém Národním centru ve farnosti Campo Grande v severní části města. Po katechezi otce biskupa Holuba prokládané hudbou následovala mše sv. celebrovaná o. biskupem Wasserbauerem. Odpoledne jsme se porozhlédli po centru města (vyhlídky, chrámy) a konečně pořádně nasáli portugalskou vlnu života. Na koncertě v rámci Youth festivalu jsme měli příležitost si povyměňovat nějaké předměty s lidmi z různých kontinentů – náramky, medailky, kartičky s pražským jezulátkem nebo žambereckým kostelem, misijní růženec apod. Potkali jsme mladé z Hondurasu, Kolumbie i Konga a v dalších dnech jsme do této sbírky doplnili ještě setkání s lidmi z Francie, Španělska, Slovinska, Brazílie, Filipín i malinkého afrického státu Guinea-Bissau.
Ve čtvrtek měl dopoledne katechezi o. biskup David a mši sv. sloužil „náš“ o. biskup Vokál. Hlavní událostí dne však bylo přivítání papeže Františka v parku Eduarda VII. Velkolepý příjezd papeže v podobě okružní jízdy v papamobilu byl doprovázen skandováním „Esta es la juventud del Papa!“ (lze přeložit jako „Toto je papežova mládež.“)
V pátek byla v rámci dopoledního programu v Českém centru nejprve katecheze o. biskupa Konzbula, poté adorace a modlitba smíření, a nakonec mše svatá celebrovaná o. biskupem Nuzíkem. Odpoledne jsme se pak spolu s ostatními poutníky sešli potřetí a naposledy v parku Eduarda VII., abychom spolu s papežem Františkem prožili Křížovou cestu, která byla uvedena slovy: „Často se zdá, že v našem životě neexistuje žádná budoucnost. Nevidíme žádné světlo na konci tunelu. Bojíme se dívat dopředu. Tehdy potřebujeme slyšet Mariin hlas. Vypráví nám o koncích, které jsou začátky, o zdánlivé smrti stromu v zimě, když se právě chystá rozkvést na jaře. O hrobech, které jsou dveřmi ke vzkříšení.“ Měli jsme se zamyslet nad životními starostmi a odpovědět si na otázku: „Pláču někdy? Jsou v životě věci, které mě nutí plakat?“ Papež František pak vysvětloval: „Všichni jsme v životě plakali a stále pláčeme. A tam je Ježíš s námi. Pláče s námi, protože nás doprovází v temnotě, která nás vede k pláči. Dnes s ním půjdeme po cestě jeho utrpení, po cestě našich starostí, po cestě naší samoty.“ A tak jsme prožili Křížovou cestu jako cestu doprovázení Ježíše. Každé ze čtrnácti zastavení reflektovalo obavy a problémy dnešního světa. Zamyšlení jednotlivých zastavení křížové cesty byla doprovázena hudebními a dramatickými vystoupeními či osobními svědectvími přítomných mladých lidí.
Hlavním bodem sobotního programu byla vigilie s papežem Františkem v parku Tejo
poblíž mostu Vasca da Gamy, který je se svými 12 kilometry překlenujícími záliv Tejo 2. nejdelším mostem v Evropě a 13. nejdelším na světě. Jelikož do parku Tejo nevede žádná linka metra a pro vstup do areálu byly vyhrazeny pouze určité trasy, byla prakticky celá sobota ve znamení putování na místo určení. Už dopoledne bylo metro zacpané až k eskalátorům při vstupu do stanice, čekání na prázdnou soupravu se tak protáhlo na více než hodinu. Od vlakového nádraží Oriente jsme se pak pěšky vydali podél pobřeží na sever a cestou si ještě stihli vyzvednout potravinový balíček na víkend. Poslední kilometr trasy vedoucí po vyhrazené čtyřproudé dálnici k našemu určenému sektoru v parku Tejo jsme i přes šířku silnice postupovali velmi pomalu a občas jsme spíš jen stáli a čekali v davu. Slunce navíc tento den opravdu pálilo a teplota vzduchu dosahovala téměř 40 °C. Na tomto místě jsme si tak sáhli na úplné dno a získali lekci trpělivosti a tolerance. Ale i takové vykročení z komfortní zóny k celé akci patří.
Když jsme dorazili do sektoru C5 asi 1 km od hlavního pódia, který se měl stát na následujících skoro 24 hodin naším útočištěm, našli jsme si místo na spaní na prostranství mezi zaparkovanými kamiony blízko velkoplošné obrazovky. Na samotnou vigilii se někteří z nás vydali na nedaleký most s výhledem na celý park. Během vigilie doprovázené i dronovou show přirovnal papež František životní cestu k fotbalu. „Základem každého úspěchu je vytrvalost. Co se skrývá za gólem? Hodně tréninku. Co stojí za úspěchem? Hodně tréninku. Obtíže života jsou jako pády, které člověk může utrpět při výstupu na horu. Při takovém výstupu není důležité neupadnout, ale nezůstat na zemi – to je to, na čem záleží.“
V neděli ráno nás kolem 7 hod vzbudila hudba, která začala hrát z reproduktorů po celém areálu, na pódium vběhl DJ, který se tak postaral o to, abychom všichni byli připraveni v pravý čas na příjezd papeže Františka do areálu a následnou závěrečnou mši, kterou koncelebrovalo 10000 kněží a 700 biskupů. Po ní jsme byli vysláni do světa šířit víru a lásku. Hlavní pilíře, na kterých máme toto šíření postavit, jsou tři: zářit, naslouchat a nebát se. Papež František vysvětluje: „Žijeme ve velkých temnotách, které nás zaplavují v životě, a čelíme mnoha překážkám v životě. A abychom jim mohli čelit, potřebujeme světlo zmrtvýchvstalého Krista. Protože on je to světlo, které nehasne, které září v každé noci. Náš Bůh osvítil naši cestu. Zářící tvář máme tehdy, když přijímáme Ježíše a když se učíme milovat jako on, toto z nás dělá zářící lidi. Druhé sloveso je naslouchat. Poslouchej ho, poslouchej Ježíše, protože on ti říká, jaká je cesta, cesta Lásky. A do třetice – nebojte se! Nebojte se, mějte odvahu, myslete na velké věci. Chtěl bych se každému z vás podívat do očí a říct: neboj se. Neboj se možných životních neúspěchů a přijmi úkoly, o jejichž výsledku možná nevíš. Neboj se lásky, milovat neznamená být dokonalý. Nezáříme, když vystavujeme dokonalý, uspořádaný a pěkně upravený obraz, i když se takto cítíme silní a úspěšní. Ne, jsme prosyceni světlem a záříme, když přijmeme Ježíše a naučíme se milovat jako on. Nic není zdarma, za vše se platí. V životě existuje pouze jedna věc, která je zadarmo. Ježíšova láska.“
Na celé setkání budeme dlouho vzpomínat a čerpat z něj. Celý týden byl nesmírně posilující, plný naděje a pozitivních emocí. Kéž nenecháme zhasnout plamen, který v těch dnech Pán zažehl v našich srdcích. Snažím se neustále mít na paměti slova papeže Františka: „Pamatujte si ve svém srdci ty nejkrásnější chvíle, a když potom přijdou nevyhnutelně chvíle únavy a neútěchy a možná také pokušení zastavit se na cestě nebo uzavřít se do sebe sama, oživte zkušenost a milost těchto dní. Každý z nás je vyzýván, aby se postavil velkým otázkám, které nemají zjednodušenou ani okamžitou odpověď, ale vybízejí k cestě, překročení sebe sama. Poutník je ten, který kráčí k cíli, a má cíl.“ Buďme proto poutníky nejen v Lisabonu, ale i doma v našich farnostech…
Jaká byla celá akce pohledem nás Žamberáků se můžete také podívat ve videoreportáži na YouTube nebo ve fotogalerii.
Todos vão ouvir a nossa voz,
Levantemos os braços, há pressa no ar.
Jesus vive e não nos deixa sós:
Não mais deixaremos de amar.
Důvěřuj, zázraku přijde čas,
Ježíš srdce ti dává, tak pozvedni hlas,
chválu vzdej, na cestu vyjdi s Ním,
světlo naděje nést potřebným.
S vděčností v srdci Lukáš Sourada
Letošní farní tábor, který se uskutečnil 20.-27. srpna, lámal hned několik rekordů. Ve Svratouchu v CHKO Žďárské Vrchy (nedaleko Hlinska) jsme měli pronajaté historicky největší tábořiště s asi 50 podsadovými stany. Kapacitu 100 osob jsme sice ani zdaleka nenaplnili, i tak se ale letošního tábora účastnil rekordní počet dětí (alespoň v kontextu posledního desetiletí). Mezi 43 dětmi přitom bylo hned 19 nováčků, čili dětí, které s námi jely letos poprvé. Své zastoupení přitom měl prakticky každý kout České republiky (včetně Zlína, Olomouce, Prahy, okresů Znojmo i Náchod). Jen „čistokrevných“ Žamberáků bylo spíše poskrovnu. Rekordní byl i počet organizátorů, kteří se podíleli na vaření. Vedle čtyř stabilních kuchařů „na plný úvazek“ se v kuchyni vystřídalo ještě šest vedoucích. .
Téma celotáborovky Letopisy Narnie asi není třeba dlouze představovat. Celý tábor se nesl v duchu osvobození Narnie od moci Bílé čarodějnice. Velkým oříškem pro nás vedoucí bylo ztvárnění lva Aslana – nakonec zvítězil nápad se stínohrou a lví maskou. V průběhu týdne se děti také setkali s rodinkou mluvících bobrů, mluvícím pavoukem (akromantule), lesními bytostmi a několika dalšími obyvateli Narnie. Postup celotáborovky byl symbolicky znázorněn na velké mapě, na které se postupně v průběhu týdne sejmutím ledových ker odkrývala krajina a cesta mezi tábořištěm a sídlem Bílé čarodějnice. Celý týden vyvrcholil nočním bojem s Bílou čarodějnicí a desítkou jejích nohsledů. Tím skončila věčná zima bez Vánoc a další den se tak celý nesl ve znamení oslav. Ráno děti probudily koledy, dopoledne si ozdobily stromeček a odpoledne si rozbalily dárky, které pod ním našly. Pak si mohly na jarmarku od trhovců koupit nějaké dobroty nebo hračky za stříbrné valounky, které sbíraly v průběhu týdne, a za peníze ukořistěné Pirátům, a také se zúčastnily soutěžního kvízu o ceny. Na úvod mše sv. v podvečer zaznělo „Hej mistře!“ a nechyběla ani sněhová nadílka v podobě hasičské pěny, o kterou se postaral SDH Svratka.
Silným zážitkem byla také mše svatá uprostřed týdne, která proběhla na velmi netradičním místě. Jelikož jsme se zrovna vydali na celodenní výlet a naším cílem bylo skalní městečko Zkamenělý zámek kousek od loveckého zámečku Karlštejn, proběhla mše doslova mezi skalami a jako oltář posloužil kamenný stůl, který jako by celé věky na tomto místě čekal na to, až bude k tomuto účelu použit. (Byl na vyvýšeném prostranství, což pěkně dokreslovalo celý koncept „lesní kaple“.). Mši sv. sloužil o. Olda Kučera, který to sem za námi neměl z Havlíčkova Brodu vlastně zas tak daleko.
Počasí nám po celý týden přálo – tábořiště uprostřed lesní mýtinky ve výšce 665 m n. m. nás docela chránilo před vedry, a navíc jsme měli možnost se jít zchladit do rybníku Chochol pár desítek metrů od tábořiště. I déšť se nám celý týden vyhýbal a počkal si až na poslední večer a závěrečnou noc, kdy jsme prožili takovou menší neplánovanou bojovku – nejprve jsme museli přerušit Letní kino v párty stanu kvůli výpadku proudu a utěšit děti, které se bály bouřky, a pak začít řešit přemístění spacáků a karimatek ze stanů do dvoupatrového srubu, kam jsme se rozhodli na noc uložit všechny děti, aby spaly pěkně v suchu a v teple a nebály se bubnování silného přívalového deště do stanové celty. Většina vedoucích však zůstala normálně spát ve stanech, abychom otestovali, jak tyto rozmary počasí přečkají, a mohli tak s klidem v duši vyhlížet příští léto, kdy se plánujeme s farním táborem do této krásné přírody na Vysočině vrátit.
Celý týden jsme si moc užili, jak můžete posoudit i sami ve fotogalerii nebo po zhlédnutí dvou sestřihových videí dostupných na Youtube (fotosestřih; videosestřih).
Závěrem přikládám ještě naši letošní hymnu Narnie nás
volá na melodii písně Chvalte služebníci (z modré hosany).
Emi G D Emi
R: Otvírejte brány, Narnie nás volá, Aslan král náš, ať zazní sláva.
Emi G D Emi
1. /: Zem kouzelná láká k svým branám, Narnie nás volá s láskou svou. :/
2. /: Tam, šumí les, víly putují, Aslan vzkaz má pro nás pro všechny. :/
3. /: K nám přidá se každé stvoření, a s Aslanem v srdci zpívají. :/
4. /: Cíl vítězství je a naděje, Aslan s námi kráčí do boje. :/
5. /: Bok po boku jdem a voláme: Za Narnii, za Aslana!! :/
6. /: Lví síla nás už neopustí, náruč Aslana všechny objímá. :/
7. /: Ať žije dál v klidu Narnie, Aslan nás chrání, ve jménu svém. :/
Pro aktuální informace o farním táboře sledujte NÁŠ FACEBOOK.
Za kolektiv vedoucích Lukáš Sourada
Srdečně zveme všechny děti – místní i přespolní – na letní tábor Letopisy Narnie, který se uskuteční v termínu 20. – 27. srpna 2023 v táborové základně u obce Svratouch v krásné krajině CHKO Žďárské vrchy.
Těšit se můžete na podsadové stany, spoustu dobrodružství, hry v přírodě, koupání, tvoření a samozřejmě táboráky s kytarou.
Vydejte se do kouzelné a pohádkové země Narnie spolu s farností Žamberk!
Jak to u nás na táboře vypadá, se můžete podívat NA SESTŘIHOVÉM VIDEU Z ROKU 2022.
V týdnu 23. – 30. července se uskutečnil tradiční farní dětský tábor. Tentokrát jsme jej v počtu 50 osob (vč. vedoucích, kuchařů a všech dalších organizátorů) strávili ve skautské táborové základně ve Štěnkově u Třebechovic pod Orebem v okolí meandrů řeky Orlice (asi 7 km od soutoku Tiché Orlice a „naší žamberecké“ Divoké Orlice).
Fotky najdete zde… nebo také ve fotogalerii zde na webu.
Podobně jako v loňském roce jsme spali v podsadových stanech, místo záchodu měli celkem pět latrín, ruce si myli ve venkovních umyvadlech a ke koupeli využívali venkovní sprchy nebo řeku, nejčastěji v podobě ranních otužovacích koupelí před rozcvičkou.
Téma letošního tábora bylo Rytíři svatého grálu – celý týden děti provázel Artuš spolu s kouzelníkem Merlinem. Děti se staly členy Artušovy družiny a usilovaly o zisk co nejvíce barevných odznaků prokazujících jednotlivé rytířské ctnosti (odvahu, sílu, čest, zbožnost, milosrdenství, zdrženlivost, smysl pro krásu, moudrost).
Tyto odznaky děti získaly za určitý počet barevných stužek, které dostávaly průběžně po celý týden. Během tábora tak plnily různé úkoly, mezi kterými nechyběly noční hlídky, lanové aktivity (vč. sjezdu asi 30m lanovky), pomoc při mši sv. (čtení, ministrování, výzdoba), „bobřík“ mlčení a hladu, tvorba uměleckého díla na téma tábor (obrázek, básnička) nebo vyřešení hlavolamů a Merlinových hádanek.
Když táborníci prokázali dostatek rytířských ctností, nakonec byli všichni Artušem pasováni na rytíře, aby se následně mohli vydat na výpravu za Svatým Grálem, o který museli svést souboj se zlou čarodějnicí Morganou a jejími nohsledy.
Po zisku Grálu se všichni táborníci účastnili slavnostní korunovace Artuše a den předtím si také mohli užít velkolepou hostinu (vafle, zmrzlinový pohár, chlebíčky) a taneční večer na jeho počest.
Před výpravou za Svatým Grálem si každý táborník vyrobil vlastní meč a také si všichni vyzkoušeli poskytování první pomoci (výroba nosítek, ošetřování raněných).
V rámci navození středověké atmosféry nám předvedl svůj um sokolník a v poslední večer tábora zase mohly děti strávit pár minut v sedle a projet se krajinou v okolí Štěnkova na koních z místního ranče Orlice.
Na výlet jsme se vypravili přes skanzen v Krňovicích s větrným mlýnem, pilou a kovárnou, dále Přírodním parkem Orlice až k tábořišti Suté Břehy a potom podél meandrů řeky Orlice zpátky do Štěnkova.
Starší děti se podobně jako loni na jednu noc vydaly přespávat ven mimo tábor pod plachtu, kde jejich odvahu prověřil noční přepad tajemných bytostí světla a tmy.
V programu nechyběly ani tradiční táboráky se zpěvem s kytarami, večerní „volné hry na přání“ (Buldok, Městečko Palermo, Trojnožka, Dotek) i rytmické mše svaté v neděli a ve čtvrtek (do hudebního doprovodu se letos zapojily i děti).
Celý tábor proběhl bez vážnějších zdravotních komplikací nebo úrazů. Až na jeden tropický den, kdy jsme kvůli úmornému vedru museli měnit připravený program, nám i počasí po celý týden přálo a prakticky vůbec jsme nezmokli.
Na závěr přikládám několik slok naší táborové hymny na melodii písně „Holky z naší školky“, kde může pozorný čtenář zachytit jak jména všech vedoucích, tak i názvy všech čtyř týmů.
Dubínek s Vaškem, Helčou, Honzou, Marťou, Maruškou,
Marika s Vojtou, Lídou, Lukym, Tomem, Eliškou.
Lupita s Verčou, Vítkem, Jirkou, Wieškem a Bárou,
ti všichni tvoří tu tým vedoucích s kápou Frantou.
Jé, jé, jé – porady fakt dlouhé jsou
a kde máme zazděný
spánek a volno vysněný?
Hu, e-e-e, hu, voláme při hrách před stanem,
pak taky padáme na zem,
buldokovi věrni zůstanem.
Červení Rytíři z Krabu i modří Vlci,
a taky zelená Lvíčata a žlutí Župánci.
Do historie farních táborů se zapsaly
ty čtyři týmy co ve Štěnkově letos byly.
Jé, jé, jé – kdo by se Morgany snad bál,
Vždyť přece Artuš byl náš král,
na závěr jsme našli Svatý Grál.
Čau, čau, čau, loučení vždycky smutný je,
V sobotu do breku všem je,
VŠAK ZA ROK zase to tu je.
Děkujeme všem rodičům za přízeň a těšíme se zase příští rok!
Za tým organizátorů
Lukáš Sourada
V týdnu od 7. do 14. srpna se v Mastech (část obce Bílý Újezd) u Dobrušky konal tradiční farní tábor, i když letos v poněkud novém a netradičním hávu. Fotky najdete zde…
Vůbec poprvé v historii letních táborů organizovaných naší farností totiž táborníci v počtu 30 dětí a 16 organizátorů spali po dvojicích ve stanech s podsadou, místo záchodu využívali latrínu či toitoiky, ruce si myli ve venkovních vojenských umyvadlech a ke koupeli měli možnost využít venkovní sprchy nebo řeku (Zlatý potok).
Zkrátka ani pitná voda nebyla na tábořišti samozřejmostí a musela se denně dovážet v barelech. Pouze kuchařky vařily své pochoutky a speciality v přilehlé budově, jinak se veškerý táborový život odehrával na prostranství před stany nebo ve velkém vojenském stanu, který sloužil jako jídelna, společenská místnost a divadlo v jednom.
Název letošního tábora zněl Hurá na palubu. Z táborníků se hned po příjezdu stali pasažéři luxusního zámořského parníku Victoria. Ještě v sobotu večer se ale při bouřce loď utrhla, ztratila kurz a byla unášena na širé moře, děti tak musely posléze převzít kontrolu nad lodí a doplnit řady posádky. V dalších dnech se tedy z táborníků stali námořníci, kteří se vydali prozkoumávat opuštěné ostrovy a hledat legendou opředený poklad kapitána Johna Blackscruffa. Během týdne stráveného na rozbouřeném moři děti postupně odrazily útok pirátů, poradily si i s divokou šelmou, našly zdroj otravy vody a po rozluštění zašifrovaného receptu (Braillovo písmo) vyrobily lék pro postižené. Také opravily díru v lodi a doplnily lodní zásoby potravin. Na závěr pak v noci nalezly čtyři klíče k pokladu za pomoci orientace podle hvězd a u pokladu pak za svitu loučí, svíček a svítících tyčinek přemohly pětici duchů, kteří jej střežili. Když následujícího dne spravily i lodní motor, mohly odplout z ostrova i s pokladem. Chamtivou dvojici kumpánů kuchaře Berta Percha a číšníka Nicka Frima, kteří jim způsobili mnohé peripetie, ale nechaly na ostrově a daly jim šanci začít nový život bez zločinných pohnutek a plánů.
Během dopoledních témátek si táborníci vyrobili lodičky ze dřeva, naučili se vázat několik základních uzlů a soutěžili v lezení na bedny od piva až do koruny vzrostlého stromu (rekordní počet 20 beden představoval výšku asi 5 metrů). Jinde si zase vyzkoušeli střelbu z luku na terč, poznávali a kreslili souhvězdí a naučili se pracovat s buzolou a otočnou mapou oblohy a taky zkoušeli péct bramborové placky, vyrobit domácí máslo a v kotlíku na ohni vařit čaj.
Fyzičku táborníků prověřil celodenní výlet v půlce tábora, jehož trasa (cca 15 km) vedla kolem židovského hřbitova v Podbřezí, zámku Skalka, hradiště Chábory a Podchlumského rybníka. Táborníci si také vyzkoušeli půlhodinové noční hlídky a starší děti se na jednu noc vydaly přespávat ven mimo tábor. V parném pátečním odpoledni se pak děti vyřádily u řeky při vodní bitvě nebo při hrách na namydlené plachtě (klouzání, „krasojízdy“, hokej), zatímco v lese na připravené finské stezce mohl každý poměřit svou rychlost a mrštnost.
Celý program zpestřovaly ranní budíčky s osvěžující koupelí v řece, táboráky se zpěvem s kytarami i rytmické mše sv. v neděli a ve čtvrtek. Ve večerním volném programu nechyběly tradiční hry jako Buldok nebo Trojnožka. Zajímavý byl také výlet do blízkého okolí Mastů, kdy měl každý ze čtyř týmů za úkol najít a vyfotit v okolní přírodě co nejvíc živočichů, rostlin či objektů ze seznamu (např. plaz, ryba, obojživelník, socha, nápis v cizím jazyce, stopa zvířete, ovocný strom, tvor s peřím).
Celý týden v Mastech utekl jako voda Zlatého potoka a ostřílení mořští vlci tak v sobotu 14. srpna odpoledne opustili parník Victoria a rozjeli se s rodiči do svých domovů. Kolem šesté hodiny večerní už po 25 podsadových stanech a velkém vojenském stanu zbyly na tábořišti v Mastech pouze slehlé a prošlapané čtverce trávy.
Zbývá jen dodat, že počasí nám po celou dobu plavby přálo a až na bouřku během první noci jsme strávili týden prakticky bez deště a nedošlo ani k žádným vážnějším úrazům. Věříme, že si všichni táborníci roli námořníků užili tak jako autor/ka následující anonymní zpětné vazby:
Těšíme se na vás příští rok v termínu 23.-30. července.
Za tým organizátorů
Lukáš Sourada
V pondělí 18. ledna začala v Žamberku on-line výuka náboženství.
1.-5. ročník: pondělí 15:30-16:15 hod.
6.-9. ročník: pondělí 16:30-17:15 hod. (POZOR – VÝUKA ZAČÍNÁ O ČTVRT HODINY DŘÍVE)
Více informací dostávají rodiče e-mailem.
Na děti se těší katechetka Marie Souradová