Cesta světla – Via Lucis – je velikonoční pobožnost,  která je inspirována křížovou cestou – Via Crucis. Spočívá v rozjímání čtrnácti zastavení – setkání zmrtvýchvstalého Ježíše s jeho učedníky.
Cesta světla má svůj začátek o velikonočním ránu a vede nás k daru Ducha svatého. Je to cesta, na které rozpoznáváme našeho Pána, Ježíše Krista, přítomného mezi námi a zvěstujeme světu, že On vstal z mrtvých.
Via Lucis je cesta za zmrtvýchvstalým Pánem. Křížová cesta je cestou ponížení Pána Ježíše, cesta světla je cestou jeho povýšení. Paškál během cesty světla je symbolem Krista, který vstal z mrtvých a ukázal nám cestu k Otci. Z tohoto pramene máme všichni čerpat světlo k našemu osobnímu životu.
Papež Jan Pavel II. napsal: „(…) kontemplace Kristovy tváře se nesmí zastavit u obrazu Ukřižovaného. On byl vzkříšen! Pokud by tomu tak nebylo, bylo by marné naše kázání a byla by prázdná vaše víra (srov. 1 Kor 15,14). (…) Právě na vzkříšeného Krista hledí církev. Hledí na něj, když se vydává po Petrových stopách, který zaplakal nad svým zapřením; pak se znovu vrátil na pravou cestu a s pochopitelným rozechvěním vyznal Kristu svou lásku: „Ty víš, že tě miluji“ (Jan 21,15.17). Hledí na Krista, když se přidává k Pavlovi, který ho potkal na cestě u Damašku a byl jím ohromen: „Pro mě život je Kristus a smrt ziskem“ (Flp 1,21). Církev znovu prožívá tyto události po dvou tisících let, jako by se odehrály dnes. (…) Posílena touto zkušeností se církev dnes znovu vydává na cestu, aby na počátku třetího tisíciletí zvěstovala světu Krista: On je „stejný včera i dnes i navěky“ (Žid 13,8).“ /Novo millennio ineunte, 28/