Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Dnes slavíme Svatou rodinu z Nazareta. K tomu, aby Bůh přišel mezi nás, si vybral tuto skromnou a prostou rodinu. Zkusme chvíli rozjímat o kráse tohoto tajemství a zdůrazněme také dva konkrétní aspekty pro naše rodiny.
Za prvé, rodina je příběh, ze kterého pocházíme. Každý z nás má svou vlastní historii, nikdo se nerodí kouzelně z ničeno, pomocí kouzelné hůlky, každý z nás má svůj příběh a rodina je tím příběhem, ze kterého pocházíme. Evangelium dnešní liturgie nám připomíná, že Ježíš je také synem s rodinnou historií. Vidíme ho, jak cestuje s Marií a Josefem do Jeruzaléma na velikonoční svátky; pak dělá starosti své matce a otci, kteří ho nemohou najít. Když ho najdou, vrací se s nimi domů (srov. Lk 2,41-52). Je krásné vidět, jak se Ježíš vplétá do sítě rodinných vztahů, jak se rodí a roste v objetí a péči svých rodičů. To je důležité i pro nás: pocházíme z historie protkané pouty lásky a člověk, kterým jsme dnes, se nezrodil ani tak z hmotných věcí, které jsme získali, ale z lásky, kterou jsme obdrželi v lůně rodiny. Možná jsme se nenarodili do výjimečné, bezproblémové rodiny, ale je to naše historie – každý musí myslet na to, že je to moje historie – jsou to naše kořeny: když je přerušíme, život uschne! Bůh nás nestvořil, abychom byli osamělými jezdci, ale abychom kráčeli společně. Děkujme mu a modleme se za naše rodiny. Bůh na nás myslí a chce, abychom byli pohromadě: vděční, jednotní, schopní zachovat si své kořeny. A my se nad tím musíme zamýšlet – nad naší vlastní historií.
Druhý aspekt je tento: být rodinou se učíme každý den. V evangeliu vidíme, že ani ve Svaté rodině nejde všechno dobře: objevují se nečekané problémy, trápení, utrpení. Svatá rodina, jak ji vidíme na svatých obrázcích, neexistuje. Marie a Josef ztratili Ježíše a úzkostlivě ho hledali, aby ho našli až po třech dnech. Když pak sedí mezi učiteli v chrámě a odpovídá, že se musí věnovat záležitostem svého Otce, nechápou to. Potřebují čas, aby svého syna poznali. Stejné je to i pro nás: každý den se v rodině musíme učit naslouchat jeden druhému a vzájemně se chápat, jít společně, čelit konfliktům a těžkostem. To je každodenní výzva, kterou lze získat správným přístupem, drobnými pozornostmi, jednoduchými gesty, péčí o detaily našich vztahů. Také nám velmi pomáhá mluvit v rodině, mluvit u stolu, dialog mezi rodiči a dětmi, dialog mezi sourozenci, pomáhá nám to žít tento rodinný kořen, který pochází od prarodičů. Tedy dialog s prarodiči!
A jak to máme udělat? Sledujeme Marii, která v dnešním evangeliu říká Ježíšovi: „Tvůj otec a já jsme tě hledali“ (v. 48). Tvůj otec a já. Neříká já a tvůj otec: před já je ty! Naučme se toto: před já je ty. V mém jazyce existuje přídavné jméno pro lidi, kteří nejprve říkají „já“ a pak „ty“… „Já, já, a se mnou, a pro mě, a v můj prospěch“. Jméno pro lidi, kteří jsou takoví – nejdřív já a pak teprve ty. Ne, ve Svaté rodině je to nejprve ty a pak já. Abychom zachovali harmonii v rodině, musíme bojovat proti diktatuře já, když se já nafoukne. Je nebezpečné, když místo abychom si naslouchali, se navzájem obviňujeme z chyb; když se místo péče o druhé soustředíme na své vlastní potřeby; když se místo rozhovoru s druhými izolujeme s mobilními telefony – je smutné vidět rodinu u oběda, kde má každý svůj mobil, aniž by spolu mluvili, každý se baví se svým mobilem; když se navzájem obviňujeme, opakujeme stále stejné fráze, rozehráváme již okoukanou hru, kde každý chce mít pravdu, a nakonec nastane studené ticho. To ostré, chladné ticho po rodinné hádce, to je ošklivé, velmi ošklivé! Opakuji jednu radu: večer, po všem, se vždycky usmířit. Nikdy nechoďte spát, aniž byste uzavřeli mír, jinak druhý den vypukne „studená válka“! A to je nebezpečné, protože to odstartuje příběh výčitek, příběh zášti. Kolikrát bohužel konflikty vznikají a rostou z příliš dlouhého mlčení a nevyslyšeného sobectví v domácnosti! Někdy dokonce dochází k fyzickému a morálnímu násilí. To rozbíjí harmonii a ničí rodinu. Přejděme od „já“ k „ty“. V rodině musí být důležitější ono „ty“. A každý den se prosím společně pomodlete, pokud se o to můžete pokusit, a požádejte Boha o dar pokoje v rodině. A my všichni – rodiče, děti, církev, občanská společnost – se snažme a podporujme, braňme a střežme rodinu, která je naším pokladem!
Kéž Panna Maria, žena Josefa a matka Ježíše, ochraňuje naše rodiny.
Přeložil Petr Vacík, Za: www.vaticannews.va
