Den Charity
Poutní slavnost – Mariánská hora
Pastýřský list k završení roku sv. Josefa
Pastýřský list biskupa Jana Vokála k završení Roku svátého Josefa
Milovaní bratři a sestry v Kristu,
po celý rok nám papež František stavěl před oči svátého Josefa jako příklad autentického života a naplňování Božího povolání. Ať už jsme tyto jeho podněty ve svém duchovním životě rozvíjeli, či nikoliv, při završení jím vyhlášeného Roku svátého Josefa se můžeme ohlédnout zpátky do uplynulých dvanácti měsíců a zeptat se, jak jsme v nich pokročili v následování Krista, v naplňování Jeho úmyslu s námi, v uskutečňování našeho křesťanského povolání. Zvlášť s přibývajícím věkem si člověk rok od roku více uvědomuje, jak je jeho život krátký a omezený. Jak je i každý jednotlivý rok či měsíc podstatný pro naši celoživotní cestu. Jak moc se toho na ní dá za rok pokazit i vylepšit. Když obracíme kalendář, můžeme si zároveň uvědomit, že od Pána dostáváme darem další čas. A že nikdy není pozdě znovu se chopit svého úkolu.
Svatý Josef není Ježíšovým biologickým otcem, ale jakmile bezpečně rozpozná Boží vůli, aby se Svaté rodiny ujal, učiní tak a vytrvá v tom do konce života. Papež František opakovaně zdůrazňuje Josefovu nenápadnost, která mu zároveň zajistila jedinečné místo v dějinách spásy. Jeho velikost vyplývá výlučně z toho, jak důsledně se umenšil a s pokorou odevzdal svému úkolu. Nic nedělal pro to, aby vynikl sám, ale veškeré jeho úsilí směřovalo k tomu, aby službou vytvořil podmínky a prostor pro jiného — pro Božího Syna, který mu byl svěřen do péče. Stal se malým před světem, ustoupil do pozadí, ale rozhodně nebyl nečinný či pasivní. Celý jeho život provázelo činorodé úsilí. A právě to Pán po každém z nás chce. Nesmíme si plést pokoru s nečinností. Každé křesťanské povolání je ze své podstaty tvůrčí.
Svatý otec František v apoštolském listu Patris corde k vyhlášení Roku svátého Josefa napsal: „Naše pivoty jsou utkány a udržovány obyčejnými lidmi – obvykle napomenutými, kteří se neobjevují na titulních stránkách novin a časopisů. Kolik otců, matek, dědečků a babiček, učitelů ukazuje našim dětem malými každodenními gesty, jak zvládnout a překonat krizi tím, že upraví návyky, pozvednou oči a povzbudí je k modlitbě. Kolik lidí se modlí, obětuje a přimlouvá za dobro všech!“ Ano, aktivní a činorodý křesťanský život nemusí spočívat ve velkých gestech, v hrdinských skutcích. Zůstává plnohodnotný i v nemoci a stáří, které k němu pravidelně patří. Ale musí být vždy důsledný a vytrvalý. Jeho vrcholnou formou je modlitba a oběť, úkony, které jsou před lidmi neviditelné, ale které Bůh zřetelně vnímá. Nikdo není příliš bezvýznamný a příliš maličký na to, aby sloužil dobrým příkladem, modlitbou a obětí. Papež František hovoří o „diskrétní přítomnosti svátého Josefa“ a o tom, jak moc Církev potřebuje muže a ženy „ve druhé linii“. Tedy ty, kteří se nehonosí světskou slávou, o kterých se nepíše v knihách, ale kteří mají kPánu Ježíši zvlášť blízko, neboť mu ve svém životě denně dávají prostor a tím jej vnášejí mezi druhé. Umenšují se, aby On vstoupil dál, a tím hlásají evangelium.
Každý z nás je povolán k tomu, aby vedl každodenní aktivní křesťanský život, byť by byl navenek zcela nenápadný, a každý z nás dostává od Pána právě tolik sil, kolik k tomu potřebuje. Nic nám proto nebrání, abychom do následujícího roku svého života vstoupili s tímto odhodláním.
Svatý Josef je nejenom naším vzorem, ale také přímluvcem. A protože Církev je pokračováním Těla Kristova, papež připomíná, že svátý Josef i dnes zůstává věrný svému úkolu péčí o Církev. Tím nejsou míněny jen její úřady, ale společenství tvořené každým pokřtěným. Svatý Josef je dál diskrétně přítomen mezi námi, abychom s jeho pomocí mohli uskutečňovat svá křesťanská povolání. Dál pečuje o svěřené Dítě, které žije v Církvi, mezi námi a v nás. Pokud jsme tedy letošní rok ve svém vlastním duchovním životě svátému Josefovi nezasvětili, udělejme to v roce příštím a ve všech dalších. Nikdy neztrácejme ze zřetele toho, kterého Bůh určil, aby připravil Jeho Synu místo v našem společenství. Učme se od něho ve svém každodenním životě. Pak nepromarníme čas, který je před námi a který —kdyby byl sebekratší — nám Pán dává jako novou šanci. Pamatujme na to, že v příštím roce nebude jediný den, který by se nepočítal k času, jenž nám Bůh právě za tímto účelem svěřil.
Ze srdce Vám k tomu žehnám od katedrály Svatého Ducha a svěřuji Vás pod mocnou ochranu Panny Marie a svátého Josefa!
Váš + bp. Jan
Diecézní část biskupské synody o synodalitě v církvi
Otec biskup Jan zve kněze, jáhny a zástupce pastoračních rad farností na zahájení diecézní fáze biskupské synody o synodalitě, které se uskuteční v neděli 17. října 2021. Začneme ve 14:00 krátkým přípravným programem, na nějž bude od 15:00 navazovat slavnostní liturgie k Duchu Svatému.
Drahé sestry a drazí bratři!
Celá církev se v těchto dnech vydává na společnou cestu, aby zakusila synodalitu.
Slovo synoda znamená doslova „společně na cestě“. Jde o nový impuls papeže
Františka a jeho spolupracovníků, abychom my všichni znovuobjevili své místo ve
společenství církve, aktivně se podíleli na jejím životě a usilovali o naplnění
poslání církve.
Od neděle 17. října 2021 začíná v každé diecézi na celém světě první fáze synody
2021–2023, která má formu naslouchání Božímu lidu v jeho celku. Chceme i v našich
diecézích a apoštolském exarchátu vykročit společně a necháme se vést Duchem
Svatým, který vytváří jednotu v různorodosti. Celá tato společná cesta je cestou
učedníků, kteří následují Krista a vydávají svědectví o Bohu. Je také cestou, kterou se
vydáváme k sobě navzájem, abychom si naslouchali, chápali se, měli účast na
těžkostech, dělili se o radosti. Do synodálního procesu jsou přizváni i lidé jiných
křesťanských církví, jiných náboženství i ti, kdo v Boha zatím nevěří.
Při zahajovací mši svaté v neděli 17. října v katedrálách, stejně jako ve farních
kostelích po všech našich diecézích a v apoštolském exarchátu, budeme vzývat Ducha
Svatého a prosit ho, aby nám ukázal správnou cestu, po které se máme vydat.
K samotnému setkávání ve skupinkách v rámci farností a jiných pastoračních celků je
určeno deset témat, z nichž je možno si vybrat. Pro každou diecézi je ustanoven
diecézní koordinátor, který bude v kontaktu s koordinátory na úrovni farností, pro
které zprostředkuje materiály a poskytne základní informace.
Vybízíme každého z vás, abyste se ve spolupráci s duchovním správcem a
koordinátory ve farnostech, zapojili do této společné cesty. V první řadě modlitbou,
pak nasloucháním a následně vzájemným sdílením. My všichni máme
spoluzodpovědnost za církev!
Synodální proces v diecézích trvá jen pár měsíců, již v únoru 2022 se mají zpracovávat
podněty ze synodálních skupinek ve farnostech a z jiných pastoračních celků. Těmi se
pak budou zabývat zástupci na celonárodní a kontinentální úrovni. Završením této
cesty pak bude zasedání vlastní biskupské synody v Římě, které je plánováno na
podzim 2023, a účastníci synody se na něm budou shromážděnými podněty zabývat.
Již nyní vám všem děkujeme za váš aktivní přístup, kterým můžete přispět ke
společnému dobru. Svatý apoštol Pavel nás k tomu povzbuzuje slovy: „Projevy Ducha
jsou dány každému k tomu, aby mohl být užitečný“ (1 Kor 12,7).
Vaši čeští a moravští biskupové
V Praze 5. října 2021
Adopce na dálku® výstava
Diecézní charita Hradec Králové již několik let vypráví příběhy úspěšných absolventů projektu Adopce na dálku® prostřednictvím putovních výstav. Jedna z nich bude letos v dubnu instalována v kostele sv. Václava, mučedníka ve Žamberku. Z příběhů vyzařuje vděčnost, naděje a touha pomáhat dalším lidem. Mnozí z dnes již dospělých absolventů prožívali v dětství těžké chvíle kvůli nemoci nebo úmrtí jednoho z rodičů. Naštěstí se jich ujali indičtí partneři projektu Adopce na dálku®. Když se pak tito mladí lidé postavili na vlastní nohy, začali někteří sami finančně podporovat chudé děti a další jim ve svém volném čase pomáhají třeba s domácími úkoly.
Dárci Diecézní charity Hradec Králové podpořili od roku 2000 více než 6500 indických dětí na cestě k lepšímu vzdělání. Dlouhodobá podpora dárců má smysl. Z absolventů projektu se v řadě případů stávají učitelé, zdravotní sestry, účetní nebo strojní inženýři. Dnes jsou z nich sebevědomí lidé, kteří se dokážou postarat o svoje rodiny a jsou přínosem pro celou indickou společnost.
Srdečně zdraví
Vojtěch Homolka
Zemřel P. Jan Rybář SJ
Ve čtvrtek 14. ledna zemřel ve večerních hodinách P. Jan Rybář.
P. Jan Rybář SJ se narodil dne 16. července 1931 v Brně, v Bílovicích nad Svitavou pak prožil své dětství. V roce 1949 vstoupil do řádu Tovaryšstva Ježíšova. V roce 1950 byl internován, po propuštění v roce 1951 složil tajně po noviciátu v Brně sliby. V roce 1952 nastoupil na základní vojenskou službu k PTP. Po roce 1954 (po vojně) pracoval jako dělník ve strojírenství a stavebnictví. Přitom tajně studoval. V roce 1960 byl znovu zatčen. Ve vězení dokončil svá studia. V roce 1962 tajně přijal kněždké svěcení.
Při uvolnění v roce 1968 studoval na univerzitě v Innsbrucku. Po návratu a nastolení normalizačního procesu odešel v prosinci 1969 do farnosti Trutnov – Poříčí. Tam zůstal 17 let. V roce 1986 odešel do Janských Lázní. V roce 1990, po sametové revoluci ho přestala po 21 letech sledovat StB a získal farnost v Rychnově nad Kněžnou, kde působil až do roku 2004, kdy odešel do důchodu.
V poslední době žil v Trutnově, psal články a přednášel široké veřejnosti. Vyšlo mu také několik knih. Předposlední kniha Deník venkovského faráře (rok vydání 2016) vyhrála v roce 2017 anketu Dobrá kniha, kterou každoročně vyhlašuje Katolický týdeník.
Za svůj význačný přínos v boji za obnovu svobody a demokracie byl oceněn medailí Václava Bendy, pamětní medailí hejtmana Královéhradeckého kraje a Stříbrnou pamětní medailí Senátu Parlamentu ČR.
Za: bihk.cz
Pastýřský list biskupa Jana Vokála k Roku svátého Josefa
Bratři a sestry v Kristu,
Bůh, který nás přivádí do světa a povolává nás ke službě, nám zároveň poskytuje potřebnou pomoc, abychom svému úkolu dostáli. Vidíme to i u samotné Matky Boží, která je nám největší a nejbližší pomocnicí na cestě do nebe, ale i vrcholným příkladem následování svěřeného povolání. Pán jí přivádí na pomoc Josefa, zdánlivě obyčejného muže, který po celé Ježíšovo dětství a dospívání chrání, vede a podpírá Svatou rodinu, zaopatřuje ji modlitbou, svou láskou i prací. Pečuje o ni jako o rodinu Boží i vlastní, ne náhodou je Kristus ve všech čtyřech evangeliích nazýván synem Josefovým.
Počínající rok 2021 vyhlásil papež František právě Rokem svátého Josefa, a to při příležitosti 150. výročí jeho ustanovení Ochráncem všeobecné církve. V apoštolském listu Patris corde (Srdcem otce) Svatý otec rozebírá jednotlivé charakteristiky pěstouna Páně jako otce — je to otec milující, citlivý, poslušný, přívětivý, tvořivě odvážný, pracující, ale také otec ve stínu, který nestojí dítěti v cestě, ale včas mu umožní plně se rozvinout. Jak bylo řečeno, svátého Josefa opakovaně zmiňuje Písmo, ale nikdy nevystupuje do popředí, nemáme po něm žádné relikvie, nenašel se doposud ani jeho hrob. Jeho život je dokonalá služba a tiché sebedarování. Jeho dílo bylo naplněno tím, že nebylo vidět – má za následek, že je jeho Svěřenec připraven zahájit své působení, naplnit dílo spásy.
Papež František si vzal za jeden z úkolů svého pontifikátu více odkrývat bohatství Josefova požehnaného života. Po čtyřicet let se k němu denně modlí, zařadil jeho jméno do těch eucharistických kánonů, jejichž součástí dosud nebylo, a nyní vyhlašuje rok 2021 Josefovým rokem. Prosím proto všechny farnosti naší královéhradecké diecéze, společenství i rodiny, aby počínající rok skutečně svátému Josefovi zasvětily a s velkou úctou a v modlitbě k němu zaměřovaly svou pozornost. Zvlášť vhodnou modlitbou zde je radostný Růženec, v jehož pěti tajemstvích vždy rozjímáme i o pěstounovi Páně.
Posledních desetiletích se často hovoří o krizi rodiny, mužství a otcovství. S ní souvisí i krize duchovních povolání. Společnost, jejíž tradiční uspořádání i naší vinou mizí, dokonce tápe v tom, jak těmto pojmům rozumět. Je správným mužem a otcem někdo, kdo je rozhodný, dominantní a hrubý, anebo naopak jemný, citlivý, nenápadný a zbožný? Rok svátého Josefa nám budiž připomenutím, že odpověď i příklad máme před očima. Svatý Josef je mužem spravedlivým, tedy svátým, a otcem správného načasování — svou rodinu chrání, zabezpečuje ji, stejně jako včas ustoupí do pozadí. Hluboká zbožnost, jemnost, citlivost, láska a oběť u něho nejsou v opozici k rozhodnosti, důslednosti a pevnosti. Kritériem pro jeho rozhodování je v každé situaci jeho povolání, úkol, který od Boha pokorně a vděčně přijímá, který zná, chápe a kterému se nevzpouzí, naopak se ho ujímá s nadšením. Jeho úkolem je vychovat a ochránit Dítě, které mu Bůh svěřil, a stát po boku své ženy, Panny Marie. Cílem svátého Josefa není dokazovat si svou mužnost, vypadat dobře, pronášet líbivé řeči, zapsat se do knih, vydobýt si slávu. Jeho jedinou metou je žít v souladu s Boží vůlí a sloužit, ochránit a zabezpečit svou ženu a vychovat dítě, poskytnout rodině zázemí nejen hmotné, ale i citové, hodnotové, morální a duchovní. Činí tak, přestože to nemá lehké, rodina je od počátku vystavena pronásledování, zažívá tvrdé vyhnanství do země nepřátelské jejich náboženství, zažívá strach, hlad i bídu. Svůj úkol však svátý Josef naplní natolik, že jej samotné Písmo označí za Ježíšova otce. Genetickým otcem mu nebyl, ale otcem se mu stával a stal, neboť právě k takovému úkolu byl Pánem povolán a toto povoláni vždy věrně následoval. Stal se tak všem generacím celého světa vzorem muže, manžela, otce i světce. Je symbolem lásky k Bohu i lidem, symbolem zbožnosti, pokory a čistoty.
Prožijme proto počínající rok 2021 se svátým Josefem, vzývejme u jeho posvěcené sochy či obrazu jeho ochranu pro své rodiny. Svěřujme do jeho péče naše duchovní, Svatého otce, biskupy, kněze, řeholníky a řeholnice. Kéž se Josefův příklad stane zrcadlem našich povolání, otcovských, mateřských i jiných. Kéž nám vyprosí nová a svátá duchovní povolání. Kéž drží svou ochrannou ruku nad Církví, Ježíšovým tajemným Tělem, i nad dnešní neklidnou společností, zejména v době pandemie. Využijme také možnosti plnomocných odpustků, které jsou s rokem svátého Josefa z rozhodnuti papeže Františka spojeny a jejichž podmínky Vám sdělí Vaši duchovní správci, přičemž je mohou splnit i lidé, kteří z důvodu karantény, nemoci či stáří nemohou vycházet z domova. Podrobnosti najdete také na webových stránkách diecéze, kde je zveřejněn celý apoštolský list Svatého otce. V průběhu roku tam budou k dispozici také litanie a modlitby ke svátému Josefovi, stejně jako informace o četných aktivitách, které na celý rok chystají diecézni pastorační centra pro rodinu, mládež i seniory.
Všem Vám do roku 2021 ze srdce žehnám, vyprošuji Vám pevné zdraví, lidské i duchovní zrání a na mocnou přímluvu svátého Josefa a Panny Marie hojné nebeské milosti.
V Kristu Váš Mons. Jan Vokál
Nová omezení
Na základě usnesení Vlády ČR jsou platná s účinností od 14.10. 2020 nová opatření, která se týkají i bohoslužeb a náboženských akcí.
Od 14. 10. 00.00 hodin platí tato nová omezení (viz usnesení č. 1021):
– vnitřní i venkovní akce jsou omezeny do 6 osob -týká se to bohoslužeb a dalších náboženských akcí
– tento zákaz se nevztahuje na svatby a pohřby, ty jsou omezeny až od pondělí 19. 10. na počet 30 osob
– společně zpívat může maximálně 5 lidí (z těch 6) !!!
– zakazují se koncerty a kulturní pořady všeho druhu
– uzavřeny jsou všechny školy mimo mateřských (usnesení č. 1022), což se dotkne i naší výuky náboženství
S účinností od soboty 3. října 2020, do odvolání, uděluji pro věřící na území Královéhradecké diecéze dispens od osobní účasti na nedělní Mši svaté
v kterémkoliv z následujících případů:
a) mají příznaky onemocnění Covid-19, chřipkového či jiného respiračního
onemocnění,
b) jsou v povinné karanténě,
c) izolují se dobrovolně ze zdravotně odůvodněné opatrnosti (rizikové skupiny,
ochrana druhých),
d) nemohou se bohoslužby zúčastnit z důvodu omezení, vyhlášených orgány veřejné
správy.
Mons. Jan Vokál
biskup královéhradecký
Pastorační pravidla týkající se bohoslužeb platná od 27. 4. do 7. 6. 2020
Od 27. 4. 2020 možnost konání bohoslužeb s maximální účastí 15 osob.
Od 11. 5. 2020 možnost konání bohoslužeb s maximální účastí 30 osob.
Od 25. 5. 2020 možnost konání bohoslužeb s maximální účastí 50 osob.
Milí spolubratři,
radujeme se z toho, že se naše svatyně budou moci postupně zpřístupňovat účastníkům bohoslužeb, i když v etapách, jak je výše naznačeno. Mějme na paměti, že Vaši věrní farníci, zvláště ti staršího věku, budou mít přes hlubokou touhu po eucharistickém Kristu a po Mši svaté i oprávněné obavy z nákazy a bude jim nepříliš snadné dodržovat všechna hygienická opatření. V takovém případě Vám radím, abyste věkově starším farníkům i nadále doporučovali využití mé dispenze od účasti na nedělní Mši svaté (televizní a rozhlasové přenosy bohoslužeb nadále budou pokračovat) až do doby úplného uvolnění omezení počtu osob na bohoslužbách, pravděpodobně do 7. 6. 2020.
Vyjádření ČBK k rozhodnutí Vlády ČR o znovuobnovení bohoslužeb
ČBK vítá rozhodnutí Vlády ČR ze 17. dubna, díky kterému se od 27. dubna budou moci za určitých podmínek konat veřejné bohoslužby a náboženské obřady.
Bohoslužeb se bude moci od 27. dubna účastnit nejvýše 15 osob, od 11. května by to mohlo být 30 osob a od 25. května maximálně 50 osob, a to za dodržení hygienických pravidel či rozestupů platných kvůli šíření koronaviru. Úplný konec omezení by měl nastat od 8. června.
Představitelé ČBK společně s ERC zaslali tento týden dopis předsedovi vlády a krizovému štábu, ve kterém žádali o znovuobnovení bohoslužeb a náboženských obřadů. Další aktivity v této záležitosti podnikal i kardinál Dominik Duka, který vše osobně konzultoval s vedením krizového štábu.
ČBK si uvědomuje, že ne ve všech farnostech bude možné obnovit bohoslužby s omezeným počtem věřících, protože není snadné regulovat počet účastníků mší tak, aby byla dodržena nařízení vlády (především jde o velké farnosti ve městech atd.) Je tedy na administrátorech farností, zda, případně jak, toto rozhodnutí zrealizují. Pro věřící budou i nadále platné přenosy bohoslužeb online, v televizi a v rozhlase až do úplného zrušení omezení (8. června).
Pravidla pro uvolňování omezení týkající se bohoslužeb:
- V bohoslužebném prostoru (kostele, sboru apod.) musí lidé dodržovat minimální
rozestupy dva metry mezi účastníky bohoslužeb (s výjimkou členů v rámci jedné
rodiny nebo jinak propojených osob), což s sebou přináší omezení počtu účastníků
bohoslužeb. - Účastníci si před vstupem do bohoslužebného prostoru povinně vydesinfikují ruce.
- Všichni účastníci bohoslužeb mají roušku vyjma okamžiku přijetí Eucharistie
- Vynechává se pozdravení pokoje a žehnání se svěcenou vodou a obdobné obřady
- Duchovní si desinfikuje ruce minimálně před začátkem bohoslužby, před podáváním
Eucharistie a po ní - Délku bohoslužby je třeba při zachování liturgických předpisů zbytečně
neprodlužovat. - Bohoslužebný prostor je po bohoslužbě řádně vyvětrán a jsou desinfikovány
kontaktní plochy (kliky, lavice apod.) Údržbě a čistotě prostoru je věnována
mimořádná péče. - Je omezen přístup věřících do dalších míst v kostele mimo hlavní bohoslužebný
prostor. - Obdobná pravidla platí pro svatby a křty.
- Až do odvolání je zrušen veškerý další program ve farnostech/sborech, který vyžaduje
shromažďování lidí. - Kostely mimo bohoslužeb zůstávají otevřené jako obvykle pro osobní modlitbu a individuální duchovní péči.
Zdroj: cirkev.cz