Začínáme znovu po roce prožívat Svatý týden. Jedná se o nejposvátnější dobu křesťanského roku. Budeme naslouchat textům posvátné liturgie, které už většinou známe nazpaměť. Nesmíme se nikdy zachovat jako děti ve škole, které říkají: “Mě už to nebaví, já už to znám, máme Pána Ježíše přečteného.” Pokaždé když slyšíme slovo Boží, musí pro nás být vždy nové. Každé slovo Boží je pokrmem naší duše. O chlebu také neříkáme, že už ho “známe, ale denně jíme abychom nezemřeli. S takovou úctou a pozorností naslouchejme slovům posvátné liturgie, slovu Božímu. Všichni procházíme životem podobnými cestami jako Pán Ježíš. Jsou to cesty ke slávě i k utrpení, cesty lidské přízně i odporu, cesty radostného života i bolestné smrti. A každého doprovází příslušný průvod: věrných i nepřejících. A přece se každý člověk od druhých lidí liší. Podle toho, zda přijímá Boží vůli, zda jde odevzdaně a pokojně, nebo nesouhlasí vůbec s ničím. Jsou lidé, kteří by chtěli prožít co nejvíce radosti a žádnou bolest. Chtějí být vždy co nejblíže slávy a co nejdál ponížení. Jejich pýcha a ješitnost to ponižující nesnese. My však máme Krista následovat a jít jeho cestou. Naslouchejme, jak on se dokázal ponížit a ztotožnit s vůlí nebeského Otce, jak se dokázal obětovat z velké lásky za všechny. Dokážeme to i my?
Ano, možná se Mu nebudeme nikdy podobat bolestí ani opuštěností, kterou prožíval, ale o to více prosíme: Pozvedni nás, Kriste, do svobody své lásky.
Diecézní charita Hradec Králové již několik let vypráví příběhy úspěšných absolventů projektu Adopce na dálku® prostřednictvím putovních výstav. Jedna z nich bude letos v dubnu instalována v kostele sv. Václava, mučedníka ve Žamberku. Z příběhů vyzařuje vděčnost, naděje a touha pomáhat dalším lidem. Mnozí z dnes již dospělých absolventů prožívali v dětství těžké chvíle kvůli nemoci nebo úmrtí jednoho z rodičů. Naštěstí se jich ujali indičtí partneři projektu Adopce na dálku®. Když se pak tito mladí lidé postavili na vlastní nohy, začali někteří sami finančně podporovat chudé děti a další jim ve svém volném čase pomáhají třeba s domácími úkoly.
Dárci Diecézní charity Hradec Králové podpořili od roku 2000 více než 6500 indických dětí na cestě k lepšímu vzdělání. Dlouhodobá podpora dárců má smysl. Z absolventů projektu se v řadě případů stávají učitelé, zdravotní sestry, účetní nebo strojní inženýři. Dnes jsou z nich sebevědomí lidé, kteří se dokážou postarat o svoje rodiny a jsou přínosem pro celou indickou společnost.
Letošní Tříkrálová sbírka proběhla jinak než v minulých letech. Nepotkávali jsme koledníky, ale přesto jsme se setkali s ochotou, vstřícností a zájmem pomoci Charitě. V Žamberku jsme do 6 pokladniček vybrali 29 436 Kč . Díky za pomoc a vaši štědrost. Pokud by chtěl někdo ještě přispět, je možné tak učinit do konce dubna na účet nebo do on-line kasičky. (66008822/0800 u České spořitelny, VS:77705036) Přeji v novém roce 2021 hodně štěstí, lásky a hlavně pevné zdraví. Lída Kladivová
Dlouhoňovice 2 pokladničky 5.417,- Kč
Helvíkovice 2 pokladničky 11.670,- Kč
Kameničná 1 pokladnička 3.563,- Kč
Líšnice 4 pokladničky 24.212,- Kč
Písečná 2 pokladničky 7.616,- Kč
Slatina n. Zdob. 1 pokladnička 10.237,- Kč
Žamberk 6 pokladniček 29.436,- Kč
Celkem pro Charitu : 18 pokladniček 92.151,- Kč
Všem štědrým dárcům upřímné Pán Bůh zaplať za Vaši štědrost!
(údaje čerpány z internetu – Oblastní Charita UO a Farní Charita RK – M.Marešová)
Drazí bratři a sestry, všichni cítíme, jak silně pandemie koronaviru ovlivnila náš život. Mnozí z vás volají po větší aktivitě biskupů pro uvolnění bohoslužeb. S vládou jsme jednali mnohokrát a stížnost na neústavnost omezení bohoslužeb je i u Ústavního soudu. Podali ji senátoři. Vás jsme vyzvali k intenzivním modlitbám za ukončení pandemie, zvláště k modlitbám v rodinách a ke společné modlitbě růžence každý večer ve 20 hodin. Pohled na ty z vás, kteří onemocněli a prošli těžkou zkouškou, nebo na ty, kteří obětavě slouží nemocným nejen jako profesionálové, ale i dobrovolníci, nebo na ty, kteří se dostali do ekonomických těžkostí, či vzpomínka na ty, kteří zemřeli, nás vede k zintenzivnění modliteb, k nimž je dobré připojit i půst a almužnu. Nabídněme Bohu nejen svůj čas, ale i sami sebe, ochotu zřeknout se svých požadavků a hledat Boží vůli a třeba i osobně pomáhat v první linii, zvláště ti, kteří jsou mladí a zdraví.
Brněnský biskup ve své diecézi vyhlásil na čtyři středy dobrovolný, vědomý a citelný půst za ukončení pandemie, k němuž je dobré přidat také almužnu na libovolný dobrý účel. To vše nadále ve spojení s modlitbou. Přidejme se k nim v celé naší zemi po první tři středy v prosinci – 2., 9. a 16. 12. Kéž nám mimořádný adventní půst pomůže otevřít srdce Bohu, kterým se necháme milovat, kterého budeme milovat a kterého necháme skrze sebe milovat lidi kolem nás. Nevíme, jak bude možné slavit Vánoce. Ukažme především svou ochotu přijmout Boha, který k nám o Vánocích přichází jako Zachránce v betlémském dítěti. Když k této Lásce skryté v malém Dítěti budeme volat, když se jí zasvětíme, když si doma vystavíme betlém, abychom se betlémskému Dítěti poklonili, zakusíme Boží ochranu na sobě i na svých blízkých. Klanějme se mu, projevujme úctu a vděčnost za sebe i jménem těch, kteří vděčnost neprojevují. Svěřme se jeho ochraně a věřme, že Bůh ukáže své slitování. Nebude se dívat na naše viny a nenechá nás samotné. On je Bůh věrný, i když my věrní nejsme. Betlémské Dítě, uctívané v našem národě taky jako Pražské Jezulátko, zve ke svornosti a lásce. Budeme-li ho milovat, naše láska změní nejen náš život, ale taky přemůže nenávist v mezilidských vztazích. Přichází naše chvíle, abychom se vrátili zpět ke své první Lásce, k Bohu. Už dnes vám přejí požehnané Vánoce a skutečnou radost z příchodu Spasitele i jeho darů Vaši biskupové Praha, 20. listopadu 2020
ZASVĚCENÍ DÍTĚTI JEŽÍŠ
(Pro modlitbu u jesliček v rodině)
Ježíši, Božské dítě, věříme v tebe, doufáme v tebe, milujeme tě a klaníme se ti jako svému Králi. Svou moc a slávu jsi skryl do podoby malého dítěte. Mnoho národů světa tě takto uctívá. I my tě uctíváme ve tvém Dětství, jako našeho Pána, Spasitele a Boha, který všemu vládne a všechno tvoří nové. Věříme, že nás miluješ, proto chceme dnes začít nový život. Prosíme tě, smiluj se nad námi, odpusť nám naše hříchy a stvoř nám srdce čisté – srdce dítěte. Ty víš, že nejsme schopni bez tvé pomoci vykonat žádný dobrý skutek. Dej nám své požehnání, abychom byli schopni konat alespoň malé skutky lásky. Odevzdáváme se ti. Dívej se našima očima, usmívej se naším úsměvem, promlouvej našimi ústy, pracuj našima rukama. A kdybychom na tebe někdy zapomněli, připomeň se nám způsobem tobě vlastním – milosrdenstvím a něžnou láskou. Přijmi nás, malý Králi, do svého Nejsvětějšího Srdce jako své malé bratry a sestry a obejmi nás svou láskou. Amen.
“Člověk dostal od svého Stvořitele dar svobody. Svoboda však má svou cenu. Svoboda neznamená svévoli. Neexistuje svoboda bez vázanosti. Člověk je odpovědný sám za sebe, za svého bližního a za svět. A zodpovídá se přímo Bohu. Ve společnosti, ze které se vytrácí zodpovědnost, zákony a svědomí, jsou ohrožovány základy lidského života.”sv. Jan Pavel II, Nebojme se pravdy, Zvon, Praha 1997, 33
Blíží se 17. listopad „Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva“. Je to den, který je úzce spjat s událostmi naší národní historie a to jak s těmi v roce 1939, které již sotva kdo osobně pamatuje, tak s těmi v roce 1989, které naopak pamatují mnozí z nás, a které zrodily dobu a společnost, kterou dnes prožíváme.
První ze zmiňovaných událostí vedly k tomu, že jsme dali světu podnět k vyhlášení „Mezinárodního dne studentstva“, který byl vyhlášen v roce 1941 a v této nelehké době je myslím víc než symbolické, že se právě od tohoto dne u nás alespoň částečně obnoví prezenční výuka ve školách.
Druhá ze zmiňovaných událostí (v návaznosti na první) přinesla souznění a soudržnost většiny národa v odporu proti útlaku a především v naději na svobodnou a lepší budoucnost.
Současná situace námsice znemožňuje se 17. listopadu sejít na náměstích nebo při společných kulturních akcích, ale je důležité na tento významný den nezapomínat. Připomeňme si společně s Festivalem svobody hodnoty, které sametová revoluce postavila na první místa motivů jednání většině národa – vzájemná ohleduplnost, sounáležitost, pospolitost a solidarita. Vždyť to jsou právě ty hodnoty, které potřebujeme všichni a to nejen v dnešní v době. R. Moskva
Fyzicky se sejít nemůžeme, ale duchovně jistě ano – zapalme za oknem, na náměstí nebo na místech spojených se sametovou revolucí svíčku, jako symbol naděje a připojme se v době od 16:40 (tedy v čase kdy začal pochod studentů z Albertova 17.11.1989) k duchovnímu mostu modlitby za svobodu, demokracii a náš národ. Naše propojení potvrdí i nejstarší online technický nástroj – zvony kostela, které se rozezní symbolicky v 17:11.
V srpnu 2020 proběhl tradiční farní tábor, jehož tématem letos byla archeologická expedice do Egypta a prozkoumávání starověkého chrámu podle pokynů profesora Toma Diggera.
Děti se během tábora dozvěděly něco o faraonech, dynastiích, mumifikaci, souhvězdích a vyzkoušely si psaní pomocí hieroglyfů. Během expedice museli táborníci archeologové prokázat odvahu i důvtip, když museli nejprve porazit divoké opice střežící vstup do chrámu, a poté vyluštit tajemný svitek popsaný podivným písmem a porazit bandity, kteří ukořistili rozbité střepy z dešifrovací destičky patřící původně vědmě Nitekeret. Na závěr expedice se také museli vypořádat se starověkou kletbou v podobě mumie, která průběžně sesílala různé egyptské rány, které archeologům zasahovaly do táborového režimu. Ale děti ji nakonec porazily s pomocí deseti vzácných artefaktů, a mohly se tak vydat pro poklad ukrytý nedaleko chrámu. Táborníci se také zasloužili o zatčení jednoho lumpa a překažení jeho nekalých plánů, které se týkaly krádeže cenného amuletu egyptskému sirotkovi Sechemu.
Více si o letošním táboře můžete přečíst v následujících odstavcích (s přiloženou fotodokumentací). Zároveň přijměte pozvání na příští letní tábor s tématem Hurá na palubu!, který se uskuteční 7.–14. srpna 2021 v překrásném údolí Zlatého potokav Mastech kousek od Dobrušky. Po třech letech strávených na Hedeči se tedy přesuneme z „klášterního luxusu” do stanového tábora a užijeme si plavbu kolem světa plnou dobrodružství, her v přírodě, koupání, tvoření a samozřejmě táboráků a tradičního celodenního výletu. Děti se postupně naučí dovednostem potřebným pro přežití na moři. Zároveň se naučí toleranci, překonávání překážek a spolupráci.Dokáží se zhýčkaní pasažéři proměnit v ostřílené námořníky a vypořádat se s nebezpečími, která pobyt na moři přináší? Pojďte do toho s námi! Kontakt na organizátory:737 610 164; Hodinkafrantisek@gmail.com, eliska.eli.pirklova@email.cz. Bližší informace viz plakátek a přiložené mapy (adresa tábořiště je Masty 27, 518 01 Bílý Újezd):
Letošní farní tábor se již potřetí konal v areálu kláštera na Hoře Matky Boží na Hedeči u Králík. Celkem se zde ve dnech 16.–23. srpna sešlo 15 organizátorů a 25 dětí. Většina dětí si v přihlášce zvolila možnost spaní na pokojích v prvním patře kláštera (většinou po dvou či po třech), někteří ale raději trávili noci ve stanech na klášterní zahradě, stejně jako několik vedoucích. Tématem letošního tábora byla archeologická expedice do Egypta a prozkoumávání ztraceného starověkého chrámu bohyně Bathu. Děti se tak seznámily s některými aspekty egyptské kultury a životem v Egyptě v době před 5000–2000 lety a také s egyptským písmem.
Hned v neděli se děti seznamují s archeologem profesorem Tomem Diggerem, který jim předává své celoživotní dílo týkající se chrámu bohyně Bathu, aby se děti mohly pokusit chrám najít. Profesorovy zápisky jsou však poněkud zmatené, proto nebude lehké se v nich vyznat. Po odpoledních seznamovacích hrách a rozřazení do čtyř oddílů si nejprve každý z týmů archeologů měl zvolit svůj název, vytvořit vlajku a vymyslet nějaký úderný pokřik. Nakonec z toho vzešly tyto skupiny archeologů: Žluté ponorky, Kaktusáci, Skarabeové a Něco Červenýho. Po teplé večeři (buřtguláš) se ještě chvíli hrály některé z tradičních venkovních her na hřišti a poté následovala večerní modlitba, četba povídek Šimka a Grossmanna na dobrou noc a porada vedoucích.
V pondělí ráno po budíčku v 7:00, rozcvičce a snídani proběhl úklid jídelny a chodby. Po dopoledním nástupu, během něhož zazněly pokřiky všech čtyř týmů, děti absolvovaly první blok témátek. Jeden tým se dozvěděl něco o faraonech, dynastiích a hvězdářích, vytvořil si vlastní rodokmen a také otočnou mapu noční oblohy, další si vyrobil papyrus a vyzkoušel si napsat své jméno v hieroglyfech pomocí tuše, třetí tým stavěl pyramidu ze špaget a žvýkaček a dozvěděl se něco o mumiích a sfingách a poslední tým budoval zavlažovací kanály. Po obědě a poledním klidu, který některé děti strávily společně v knihovně hraním deskových her (vč. dobové egyptské hry Senet), následoval speciální program s hostem, který se dříve závodně věnoval vrhání nožů a zacházení s bičem i lasem. Po krátké exhibici si všechny děti mohly podle instrukcí vyzkoušet mrskání bičem nadzvukovou rychlostí, roztočení lasa i trefování noži na terč.
V druhé půlce odpoledne museli táborníci získat povolení k archeologickému průzkumu Egypta. Postupně tedy obíhali různé úředníky, kteří jim vydávali potvrzení o bezinfekčnosti, bezdlužnosti, trestní bezúhonnosti, psychické způsobilosti, hygienické způsobilosti zubního kartáčku atp. Na každém úřadě ale museli splnit drobný úkol (jazykolam, hádanku, hlavolam), aby nakonec měli vyplněný formulář. Během této hry se také děti na Českém velvyslanectví v Káhiře seznámily se sirotkem Sechem, který vlastní zvláštní amulet ve tvaru šestibokého hranolu jako vzpomínku po rodičích.
Také poznaly jeho krutého strýce Hardžedefa, který pořád Secheho nutí, aby pro něj pracoval v hotelu, který vlastní. Děti pomohly Sechemu se sbíráním vzácných květů pro trh a on jim na oplátku pomohl rozluštit profesorovy zmatené zápisky týkající se chrámu bohyně Bathu a nasměroval je k soše na Mariánském kopci (postava člověka mezi dvěma pilíři). Také jim poradil, jak se druhý den vypořádat s divokými opicemi střežícími vstup do chrámu. Večer jsme si užili pohádku týmu Žluté ponorky a opékání buřtů se zpěvem s kytarami při táboráku.
V úterý dopoledne proběhl druhý blok témátek, u nichž se týmy protočily. Odpoledne se pak děti vydaly k chrámu. Okolí chrámu ovšem střežily divoké opice (pět vedoucích), které nechtěly nikoho pustit dovnitř. Děti s nimi musely svést boj pomocí míčků, kterými se do nich trefovali dva útočníci vybraní z každého týmu, a zbytek týmu potom představoval nosiče, kteří míčky podávali útočníkům a nosili je nabíjet na základnu. Jednotlivé opice byly postupně vyřazovány ze hry a nakonec tak táborníci archeologové mohli jít prozkoumat chrám, který byl ale skoro prázdný, jen na hlavě sochy ležela schránka, v níž děti nalezly svitek papyru popsaný podivným písmem. Otevřením schránky táborníky byla ale vyvolána strašlivá pradávná kletba. Jako ztělesnění zla povstala mumie, která se poprvé objevila před dětmi hned cestou zpět do tábora a vyvolala první z egyptských ran (děti po návratu do tábora zjistily, že šťávu ve várnici nahradila krev). Večer se děti během videohovoru s profesorem dozvěděly, že mumii lze zničit jen pomocí deseti velmi mocných artefaktů. Po večeři pak následovala pohádka týmu Skarabeové a tradiční hry na zahradě (Ponorky, Dotek, Městečko Palermo, Pravěk, Buldok, Klobouk).
Ve středu jsme se vydali na celodenní pěší výlet přes Šanov a Červenou Vodu na Suchý Vrch a poté kolem pevnosti Bouda do Mladkova. Tradiční domácí sekaná s chlebem, hořčicí a zeleninou k obědu na nás čekala v jednom přístřešku v Šanově, kam ji z tábora zavezl jeden z vedoucích. Tam také děti narazily na vědmu Nitekeret, o které věděly, že by jim snad ohledně svitku mohla pomoci. Nitekeret jim předala část střepů z rozbité dešifrovací destičky, potřebné k rozluštění tajemného písma ze svitku. Zbytek střepů bohužel Nitekeret ukradli nějací bandité, po kterých už v Šanově nebyly ani stopy. Svitek byl tedy stále nerozluštitelný, protože většina střepů z dešifrovací destičky dětem chyběla. Cestou do Šanova jsme na rozmoklé louce hráli hru Piráti a táhlé stoupání z Červené Vody na Suchý vrch jsme si zpříjemnili hraním Stupida, při němž cesta rychle utíká. Těsně před vrcholem se spustil déšť, takže výhledů jsme si letos moc neužili. Zpět do Králík jsme jeli vlakem z Mladkova, kdy jsme měli za sebou již dvacet kilometrů, a před závěrečným výstupem na Horu Matky Boží se děti mohly posilnit sladkostmi nakoupenými ve městě. Kousek nad městem děti narazily na zraněného pocestného v bezvědomí, jehož přepadli bandité, o kterých děti slyšely již od Nitekeret. Děti ho podpíraly při cestě do kláštera, kde se o něj postarala zdravotnice. On jim na oplátku za jejich pomoc věnoval dva z artefaktů nezbytných pro závěrečný boj s mumií. Po večeři jsme hráli spíše klidnější hry v knihovně (Džungle, Farář vikář, Noviny) a zájemci pozorovali barevný západ slunce a poté také souhvězdí letní oblohy spolu s výraznými planetami Jupiter a Saturn. Při tom si také mohli všimnout nad hlavou přelétajících družic ze skupiny Starlink společnosti SpaceX.
Archeolog prof. Tom Digger, vědma Nitekeret a egyptský sirotek Seche
Ve čtvrtek dopoledne se děti opět protočily u témátek, při nichž se navíc každému týmu podařilo získat jeden artefakt potřebný pro boj s mumií. Po poledním klidu se celý tábor vydal k doupěti banditů získat zbytek střepů z rozbité dešifrovací destičky k rozluštění svitku. Cestou k doupěti se ale objevila již potřetí mumie a seslala na táborníky další egyptskou ránu – všichni oslepli, tedy kromě pocestného se čtveřicí dětí, kteří zrovna prozkoumávali terén v okolí doupěte. Tato pětice se musela postarat o zbytek tábora a zavést děti i vedoucí jednoho po druhém k Mariánskému prameni, jehož léčivá voda všem pomohla znovu nabýt zrak. Mezitím ale skupinu slepců přepadli bandité, kteří slyšeli hluk v okolí doupěte, a zajali čtyři děti. Zbytek tábora se je po nabytí zraku vydal zachránit. Po divokém boji s šesticí banditů nalezli archeologové v doupěti jak čtyři zajatce, tak hledaný zbytek střepů. Po návratu do kláštera se dětem konečně podařilo rozluštit svitek nalezený v chrámu bohyně Bathu. Text hovořil o pokladu ukrytém v podzemí chrámu a o mapě k pokladu, jež je ukryta v šestibokém amuletu. Děti si popis amuletu spojily s amuletem, který viděly u Secheho, ten ale zrovna nebyl nikde k nalezení. V 17:00 jsme šli všichni na mši sv. do chrámu Nanebevzetí Panny Marie, která byla sloužena místním páterem Karlem Moravcem. Postarali jsme se o rytmický doprovod (dvě kytary, flétna, klarinet, zpěv), čtení, žalm i přímluvy. Několik táborníků také ministrovalo. Po mši se děti spojily s profesorem, aby ho o všem informovaly. Po večeři měl pohádku tým Něco Červenýho a poté už následoval volný program (hry na hřišti a v knihovně), modlitba na dobrou noc a porada vedoucích.
V pátek se mumie objevila už ráno na rozcvičce a seslala egyptskou ránu, kdy se všem dětem ztratily bačkůrky, takže do odpoledne chodily v klášteře jen v ponožkách. Dopoledne proběhl poslední, čtvrtý blok témátek, během nichž děti získaly poslední čtyři artefakty. Odpoledne se děti připravovaly na boj s mumií. V lese absolvovaly finskou stezku (překážková dráha v hustníku) a v areálu kláštera zase písečnou bouři. Večer jsme se odreagovali u her Buldok, Trojnožka a Městečko Palermo a zhlédli jsme pohádku týmu Kaktusáci. Následovala modlitba a povídky Šimka a Grossmanna. Jelikož se během dne ukázalo, že Secheho amulet, pravděpodobně obsahující mapu k pokladu, byl ukraden a podezření padlo na Secheho strýce Hardžedefa, měly děti i v noci plné ruce práce. Rozhodly se totiž, že se pokusí získat amulet zpátky a chytit Hardžedefa při činu, až bude amulet prodávat kupci. Nitekeret totiž zná recept na přípravu lektvaru pravdy, který by stačilo přidat do pálenky, kterou si bude Hardžedef s kupcem připíjet. Po hromadném probuzení kolem půlnoci se proto archeologové vydali po týmech s baterkami lesem k Mariánskému prameni pro vodu a na louce kolem kláštera sbírali rostliny dle seznamu. Pak vše postupně smíchali v lektvar, který vařila Nitekeret v kotlíku na zahradě a kterým se pak v sobotu ráno řízla Hardžedefova pálenka, s níž si bude připíjet s kupcem. Po druhé hodině ranní mohli všichni jít spát.
V sobotu jsme děti po noční hře nechali spát až do 8:00, a pak jsme je místo rozcvičky vzali na rozhlednu Val s výhledem na Křížovou Horu, Králický Sněžník, Stezku v oblacích u Slamníku i celé pohoří Hrubého Jeseníku s dominantami jako jsou Praděd, Šerák či Obří skály. Po snídani, ranní hygieně a službách jsme díky nastražené kameře mohli všichni společně sledovat živý přenos z kůlny, kde probíhalo setkání Hardžedefa se zákazníkem. Oba aktéři byli pod vlivem lektvaru pravdy nenápadně přidaného do připravené pálenky, a tak Secheho strýc během schůzky vše prozradil. Jelikož byla schůzka nahrávána, představoval živý přenos dostatečný důkazní materiál pro policii, kterou mezitím přivedla Nitekeret. Strážmistr vtrhnul spolu s dětmi do kůlny, kde provedl zatčení Hardžedefa i kupce. Amulet se vrátil Sechemu a za pomoci mapy ukryté uvnitř něj se tak děti mohly vydat hledat poklady z podzemí chrámu, které představoval místní hřbitov. Kolem něj ale hlídkovala mumie, tu bylo proto nejprve nutné porazit. Protože se v předchozích třech dnech podařilo dětem získat všech deset artefaktů, mohly se o to nyní pokusit. Mumie měla sice více životů, ale po šesti kolech (6 duelů) se ji dětem podařilo zneškodnit i díky artefaktům, které jim dodávaly sílu. Mumie padla na zem v posmrtné křeči a děti jí mohly sebrat klíč z krku, kterým se dala odemknout truhla s pokladem na hřbitově.
Po poledním klidu proběhla olympiáda, během níž si děti vyzkoušely tyto disciplíny: petanque, kohoutí zápasy, skákání přes švihadlo, házení míčků do obručí, slalom a odhadování času. Poté následovalo slavnostní vyhlášení výsledků v jednotlivých kategoriích podle věku a pohlaví, a Seche také předal každému archeologovi část pokladu z truhly jako odměnu za pomoc se získáním amuletu a překažení Hardžedefových nekalých plánů. Potom jsme pořídili fotky týmů, vedoucích i celého tábora a přesunuli jsme se k táboráku a zpívali jsme zhruba do půlnoci.
V neděli dopoledne jsme pakovali a vyklízeli pokoje. V 10:00 jsme mohli poděkovat za vydařený tábor a týden plný zážitků při mši sv. sloužené páterem Karlem Moravcem. Po luxusním obědě (smažené vepřové řízky s bramborovým salátem) s poslední modlitbou před jídlem a pokřikem „Ó náš Pane, tobě dík vzdáváme…“ jsme na zahradě naposledy nastoupili do týmů v plné sestavě a úderem druhé hodiny odpolední si už pro táborníky začali přijíždět rodiče. Poslední vedoucí odjížděli z kláštera někdy po půl čtvrté.
Pyramida týmu Kaktusáci a vlajka týmu Skarabeové
Pro úplnost zde na závěr článku doplňuji pokřiky našich čtyř týmů archeologů:
KAKTUSÁCI: My kaktusy rádi máme, ale neobjímáme. Kaktus píchá pich, pich, pich, my křičíme ich, ich, ich!
NĚCO ČERVENÝHO: Co to je, to nikdo neví, ale všichni to milují. Ham!
SKARABEOVÉ: Skarabeus už se řítí, nakope tě a seš v řiti!
ŽLUTÉ PONORKY: Naše žlutá ponorka je rychlá jak motorka. Září jako sluníčko, dáme úsměv na líčko!
V prvních listopadových dnech vždy vzpomínáme na ty, kteří už zemřeli, a přicházíme na jejich hroby, abychom položením kytice nebo věnce vyjádřili svůj živý vztah k našim drahým zemřelým.
„Protože zemřelí věřící, kteří se očišťují, jsou také členy téhož společenství vatých, můžeme jim pomáhat, mimo jiné tím, že pro ně získáváme odpustky, aby byli zproštěni časných trestů, které si zasloužili za své hříchy,“ stojí dále v katechismu. (KKC 1479)
Mnozí z nich však ještě čekají, že jim také pomůžeme zkrátit očistcová muka, aby už mohli plně zakoušet Boží lásku. Právě tyto dny nám k tomu dávají velikou příležitost.
listopadu odpoledne a 2. listopadu po celý den můžeme při návštěvě kteréhokoliv kostela získat plnomocné odpustky pro duše v očistci, když splníme obvyklé podmínky:
svátost smíření (stačí i pravidelná měsíční)
svaté přijímání
modlitba na úmysl sv. Otce (libovolná)
k nimž je potřeba ještě se v kostele pomodlit modlitby OTČE NÁŠ A VĚŘÍM V BOHA.
Od 1. až do 8. *listopadu můžeme získat pro duše v očistci denně plnomocné odpustky, když splníme tři obvyklé podmínky a na hřbitově se pomodlíme (třeba jen v duchu) za zemřelé.
* Pro ty, kteří v tyto dny ze závažných důvodů nemohou navštívit hřbitov, uděluje Svatý Stolec věřícím českých a moravských diecézí povolení získat plnomocné odpustky přivlastnitelné duším v očistci již od 25. října.
V ostatní dny během roku lze takto získat duším v očistci odpustky částečné. Je proto nanejvýš žádoucí, abychom na hroby nekladli pouze kytice květů, ale především kytce modliteb!
